Jak na zalétání házedel a dalších volných modelů letadel
Napsal: 08 říj 2024 11:45
Něco málo o seřízení geometrie modelů letadel = zalétání modelů, tak aby skutečně létali, už bylo zmíněno ve vlákně o papírových modelech letadel.
Výborný článek na tohle téma vyšel v časopise Modelář, 11/1980, str.5 zde je jeho automatický přepis:
"
Správné zalétání základ úspěchu!
O létání s házedly bylo již v Modeláři popsáno hodně stránek. V tomto článku jsou shrnuty zásady pro ty, kteří se zabývají kategorií H jen krátkou dobu a nemají k dispozici starší ročníky našeho časopisu.
Házedla se od většiny jiných bezmotorových modelů liší tím, že při jejich seřizování musíme počítat také s „motorovou“ fází letu (stoupavý let po vyhození). Velkou část letových vlastností „nadělíme“ modelu již při stavbě; dbáme, aby modely byly pevné a nezkřivené. Pokroucený model může sice také dosahovat dobrých výkonů, nejčastěji však nelétá vůbec.
Rčení „čistě postaveno - napůl zalétáno“ platí i u házedel. Při zalétávání, respektive již při stavbě, musíme mít na paměti následující zásady:
■ K získání co největší výšky, potřebné k dobrému výkonu modelu, musíme nacvičit prudký švih paží. Hrubá síla není pro vyhození několika gramového házedla nutná.
■ Podle švihu paže volíme vhodnou velikost modelu. Postavíme-li menší, není to dobré, avšak vyloženě špatné je, postavit model příliš velký. Takové házedlo nevyhodíme, lépe řečeno nevyhodíme je tak vysoko, aby plynule přešlo do klouzavého letu.
■ Model nelze házet jednou silně, podruhé slabě a chtít na něm, aby pokaždé letěl stejně. Snažíme se jej sice vyhodit co nejvíc, vždy však stejně prudce a se stejným náklonem.
■ Před každým hodem zkontrolujeme směr větru. Může se totiž velmi rychle změnit. Modely házíme zásadně jen proti větru!
■ Velikost výchylek - zejména u ocasních ploch - měníme, vzhledem k velké rychlosti házedla krátce po vyhození, jen velmi opatrně. Nezřídka se stává, hlavně u nového modelu během zalétávání, že se některé jeho části působením rozličných vlivů vracejí do původního nesprávného nastavení. Neustálá kontrola stavu je proto nezbytná.
■ V seřízení měníme pokaždé jen jedinou veličinu, abychom mohli pozorovat, jak se po tomto zásahu změnilo chování modelu.
■ Dokonalý klouzavý let budeme seřizovat až na konci zalétávání.
Pro zalétávání vybereme způsobilý terén (neměl by mít tvrdý povrch) a počkáme na vhodné počasí - bez větru a termického proudění, které zkresluje chování modelu. Během zalétávání vyhledáváme nejvhodnější velikost a vzájemný poměr výchylek ocasních ploch, pozitivů a negativů na křídle a správnou hmotnost zátěže. Proto musíme postavit modely tak, aby bylo možné výchylky nastavit. Přestože je to nanejvýš logické, jsou často vidět házedla, u nichž buď nelze křídlem a ocasními plochami ani hnout, anebo naopak pro poddimenzovanost modelu nejsou nastavené výchylky stálé.
Model nejdříve jen zhruba zakloužeme.
Pro dovažování použijeme plastelínu.
V další fázi zalétávání nakroutíme na obou koncích křídla negativy (když chytnete konec křídla a nakroutíte ho náběžkou dolů a odtokovkou nahoru, tak získáme negativ) a asi v polovině levé půlky křídla pozitiv (náběžka nahoru a odtokovka dolů). Správný poměr zkroucení ihned vyzkoušíme. Model by měl nyní v kluzu zatáčet vlevo, přestože jeho svislá ocasní plocha (SOP) není vychýlena. Zatáčí-li vpravo, dopustili jsme se chyby již při stavbě. Příčiny mohou být následující: zborcená SOP, křídlo není přilepeno kolmo na osu trupu, při slepování křidla do vzepětí jsme každé polovině dali jiné nastavení, trup je prohnutý nebo profil křídla je na obou polovinách různý. Jak odstranit tyto závady, bylo popsáno v seriálu Začínáme stavět raketoplány (Modelář 6/1980). Je-li vše v pořádku (model zatáčí v kluzu doleva), vyhodíme házedlo, skloněné pravou polovinou křídla k zemi, dost velkou rychlostí šikmo vzhůru. Sledujeme jen první, nejrychlejší část letu - kam a s jakým náklonem v ní model letí. Házedlo se správně nakrouceným křídlem by mělo letět vzhůru v pravé stoupavé spirále. Je-li pozitiv na levé polovině křídla příliš velký, model prolétne v příkrém náklonu nízko nad zemí ostrým pravým obloukem. Pozitiv je pak třeba zmenšit! Je-li pozitiv příliš malý, model nejdříve strmě stoupá a pak se stáčí stále více doleva. V tom případě pozitiv buď zvětšíme, nebo jej ponecháme a zvětšíme negativ na pravém konci křídla.
Teprve po správném nakroucení negativů a pozitivu na křídle se věnujeme seřizování vodorovné ocasní plochy (VOP). Jakákoliv snaha modelu letět do prostoru za naší hlavou znamená, že úhel nastavení VOP je příliš velký. Postupně jej proto zmenšujeme ohýbáním zadní části
VOP dolů. Bude přitom pravděpodobně nutné i ubrat zátěž z přední části modelu. Může se nám ovšem stát, že úhel nastavení VOP je příliš malý. V takovém případě model vyletí vzhůru, překlopí se a padá zase dolů. Pokud při pádu dolů model houpe, přidáme zátěž do přední Části
trupu tak, aby padal rovně k zemi. Po docílení takového zdánlivě velice špatného letu jsme jen krůček od cíle. Stačí mírně natáhnout VOP (její zadní část nepatrně vychýlit vzhůru) a model začne na vrcholu dráhy bez ztráty výšky přecházet do klouzavého letu. Zde je na místě upozornit, že i dobře seřízený, leč malou silou vržený model, se bude chovat, jakoby měl úhel nastaveni VOP příliš malý.
Jestliže model přechází plynule do klouzavého letu, zbývá jen vychýlením SOP upravit kroužení. Je třeba si uvědomit, že výchylka SOP a velikost zátěže v přední části modelu spolu souvisejí. Zmenšujeme-li kruhy, začíná být model těžký na hlavu a zátěž je třeba ubrat. Naopak při zvětšování kruhů zátěž přidáváme. Nastavením SOP a správným vyvážením seřídíme dokonalý kluz modelu. Pokud by během zalétávání chování modelu odporovalo uvedeným zásadám, hledejme chybu v tom, že se již nakroucené díly modelu vrátily k nesprávnému nastavení.
Popsaným způsobem lze běžné házedlo dokonale seřídit. S přibývající praxí budete modely zalétávat stále lépe. Přesto se pokuste sehnat starší ročníky Modeláře, abyste si přečetli, co o házedlech napsali Zbyněk Valsa, Jiří Kalina, Jiří Trnka, článek o motorových modelech od
Rudolfa Černého i již zmíněný seriál o raketoplánech od J.TáborskéhoaT. Sládka. Z nich jsem - mimo jiné - čerpal i pro tento článek.
J. Dušek, Litoměřice
"
Dalším výborným zdrojem informací o problematice jak zalétávat modely letadel byl seriál článků s názvem "Jak zalétávat", který napsal Antonín Koťátko a vyšel v časopise Modelář, čísla 3 až 7 ročník 1980.
Výborný článek na tohle téma vyšel v časopise Modelář, 11/1980, str.5 zde je jeho automatický přepis:
"
Správné zalétání základ úspěchu!
O létání s házedly bylo již v Modeláři popsáno hodně stránek. V tomto článku jsou shrnuty zásady pro ty, kteří se zabývají kategorií H jen krátkou dobu a nemají k dispozici starší ročníky našeho časopisu.
Házedla se od většiny jiných bezmotorových modelů liší tím, že při jejich seřizování musíme počítat také s „motorovou“ fází letu (stoupavý let po vyhození). Velkou část letových vlastností „nadělíme“ modelu již při stavbě; dbáme, aby modely byly pevné a nezkřivené. Pokroucený model může sice také dosahovat dobrých výkonů, nejčastěji však nelétá vůbec.
Rčení „čistě postaveno - napůl zalétáno“ platí i u házedel. Při zalétávání, respektive již při stavbě, musíme mít na paměti následující zásady:
■ K získání co největší výšky, potřebné k dobrému výkonu modelu, musíme nacvičit prudký švih paží. Hrubá síla není pro vyhození několika gramového házedla nutná.
■ Podle švihu paže volíme vhodnou velikost modelu. Postavíme-li menší, není to dobré, avšak vyloženě špatné je, postavit model příliš velký. Takové házedlo nevyhodíme, lépe řečeno nevyhodíme je tak vysoko, aby plynule přešlo do klouzavého letu.
■ Model nelze házet jednou silně, podruhé slabě a chtít na něm, aby pokaždé letěl stejně. Snažíme se jej sice vyhodit co nejvíc, vždy však stejně prudce a se stejným náklonem.
■ Před každým hodem zkontrolujeme směr větru. Může se totiž velmi rychle změnit. Modely házíme zásadně jen proti větru!
■ Velikost výchylek - zejména u ocasních ploch - měníme, vzhledem k velké rychlosti házedla krátce po vyhození, jen velmi opatrně. Nezřídka se stává, hlavně u nového modelu během zalétávání, že se některé jeho části působením rozličných vlivů vracejí do původního nesprávného nastavení. Neustálá kontrola stavu je proto nezbytná.
■ V seřízení měníme pokaždé jen jedinou veličinu, abychom mohli pozorovat, jak se po tomto zásahu změnilo chování modelu.
■ Dokonalý klouzavý let budeme seřizovat až na konci zalétávání.
Pro zalétávání vybereme způsobilý terén (neměl by mít tvrdý povrch) a počkáme na vhodné počasí - bez větru a termického proudění, které zkresluje chování modelu. Během zalétávání vyhledáváme nejvhodnější velikost a vzájemný poměr výchylek ocasních ploch, pozitivů a negativů na křídle a správnou hmotnost zátěže. Proto musíme postavit modely tak, aby bylo možné výchylky nastavit. Přestože je to nanejvýš logické, jsou často vidět házedla, u nichž buď nelze křídlem a ocasními plochami ani hnout, anebo naopak pro poddimenzovanost modelu nejsou nastavené výchylky stálé.
Model nejdříve jen zhruba zakloužeme.
Pro dovažování použijeme plastelínu.
V další fázi zalétávání nakroutíme na obou koncích křídla negativy (když chytnete konec křídla a nakroutíte ho náběžkou dolů a odtokovkou nahoru, tak získáme negativ) a asi v polovině levé půlky křídla pozitiv (náběžka nahoru a odtokovka dolů). Správný poměr zkroucení ihned vyzkoušíme. Model by měl nyní v kluzu zatáčet vlevo, přestože jeho svislá ocasní plocha (SOP) není vychýlena. Zatáčí-li vpravo, dopustili jsme se chyby již při stavbě. Příčiny mohou být následující: zborcená SOP, křídlo není přilepeno kolmo na osu trupu, při slepování křidla do vzepětí jsme každé polovině dali jiné nastavení, trup je prohnutý nebo profil křídla je na obou polovinách různý. Jak odstranit tyto závady, bylo popsáno v seriálu Začínáme stavět raketoplány (Modelář 6/1980). Je-li vše v pořádku (model zatáčí v kluzu doleva), vyhodíme házedlo, skloněné pravou polovinou křídla k zemi, dost velkou rychlostí šikmo vzhůru. Sledujeme jen první, nejrychlejší část letu - kam a s jakým náklonem v ní model letí. Házedlo se správně nakrouceným křídlem by mělo letět vzhůru v pravé stoupavé spirále. Je-li pozitiv na levé polovině křídla příliš velký, model prolétne v příkrém náklonu nízko nad zemí ostrým pravým obloukem. Pozitiv je pak třeba zmenšit! Je-li pozitiv příliš malý, model nejdříve strmě stoupá a pak se stáčí stále více doleva. V tom případě pozitiv buď zvětšíme, nebo jej ponecháme a zvětšíme negativ na pravém konci křídla.
Teprve po správném nakroucení negativů a pozitivu na křídle se věnujeme seřizování vodorovné ocasní plochy (VOP). Jakákoliv snaha modelu letět do prostoru za naší hlavou znamená, že úhel nastavení VOP je příliš velký. Postupně jej proto zmenšujeme ohýbáním zadní části
VOP dolů. Bude přitom pravděpodobně nutné i ubrat zátěž z přední části modelu. Může se nám ovšem stát, že úhel nastavení VOP je příliš malý. V takovém případě model vyletí vzhůru, překlopí se a padá zase dolů. Pokud při pádu dolů model houpe, přidáme zátěž do přední Části
trupu tak, aby padal rovně k zemi. Po docílení takového zdánlivě velice špatného letu jsme jen krůček od cíle. Stačí mírně natáhnout VOP (její zadní část nepatrně vychýlit vzhůru) a model začne na vrcholu dráhy bez ztráty výšky přecházet do klouzavého letu. Zde je na místě upozornit, že i dobře seřízený, leč malou silou vržený model, se bude chovat, jakoby měl úhel nastaveni VOP příliš malý.
Jestliže model přechází plynule do klouzavého letu, zbývá jen vychýlením SOP upravit kroužení. Je třeba si uvědomit, že výchylka SOP a velikost zátěže v přední části modelu spolu souvisejí. Zmenšujeme-li kruhy, začíná být model těžký na hlavu a zátěž je třeba ubrat. Naopak při zvětšování kruhů zátěž přidáváme. Nastavením SOP a správným vyvážením seřídíme dokonalý kluz modelu. Pokud by během zalétávání chování modelu odporovalo uvedeným zásadám, hledejme chybu v tom, že se již nakroucené díly modelu vrátily k nesprávnému nastavení.
Popsaným způsobem lze běžné házedlo dokonale seřídit. S přibývající praxí budete modely zalétávat stále lépe. Přesto se pokuste sehnat starší ročníky Modeláře, abyste si přečetli, co o házedlech napsali Zbyněk Valsa, Jiří Kalina, Jiří Trnka, článek o motorových modelech od
Rudolfa Černého i již zmíněný seriál o raketoplánech od J.TáborskéhoaT. Sládka. Z nich jsem - mimo jiné - čerpal i pro tento článek.
J. Dušek, Litoměřice
"