Souhlas, ta doktrína 20-40-40 nejspíš opravdu vyplývá ze současných zajímavých poznatků vývoje průběhu bojů na Ukrajině, přijde mi to logické. Ukrajinská armáda již ztratila 87 procent svých hlavních bojových tanků M1A1 Abrams. Americké Abramsy jako bojová síla na Ukrajině skončily, teď by mělo přijít 49ks australských, u kterých ale není velký předpoklad, že na současném bojišti s totální dominancí kamikaze dronů skončí jinak. Za zničením většiny Abramsů na Ukrajině stojí kamikaze drony Lancet. Jeden M1A1 byl prokazatelně zničen u Avdijivky ruským T-72B3, několik kusů za pomocí dělostřelectva. Zbytek jde na vrub bezpilotním vzdušným systémům (UAV). Konstruktéři současně nasazených tanků nikdy nepočítali s tím, že ve vzduchu budou útočit roje UAV přímo na horní část tanku. Ještě první dva roky na ukrajinsko-ruské frontě dominovalo dělostřelectvo, které stálo za osmdesáti procenty všech ztrát, v současné době mají na svědomí stejné číslo drony.
Z mého velice laického pohledu bych řekl, že pokud se AČR nehodlá připravovat pouze na minulé, klasické asymetrické konflikty, jako byly ty v Afghánistánu, nebo Iráku, ale spíš na nasazení proti armádě s víceméně srovnatelnou technickou úrovní, měla by současný trend masivního budování nejrůznějšího sortimentu bojových UAV a PVO tak nějak kopírovat. Zatím to integrování dronů do AČR jde velice ztuha (viz toto vlákno), nemluvě o tom, že by se vůbec uvažovalo o dominantní úloze dronů při plánování strategie AČR. A bohužel jsou preferovány spíše drony zahraniční provenience, namísto podpory naší domácí výroby. Je to obrovská škoda, pořizování UAV od českých firem, jako obecně pořizování jakékoli vojenské techniky od českého obranného průmyslu, posiluje domácí ekonomiku, vytváří pracovní místa a podporuje technologický rozvoj. Podpora domácích výrobců by zvýšila jejich konkurenceschopnost na mezinárodním trhu. Závislost na zahraničních dodavatelích (např. USA, Izrael) může představovat riziko v případě geopolitických změn, sankcí nebo přerušení dodávek. Domácí výroba UAV zajišťuje větší nezávislost v oblasti kritických technologií, jako jsou průzkumné a potenciálně bojové drony, které mohou být v konfliktu vysoké intenzity spotřebovávány vysokým tempem - a bezpečnost a jistota dodávek je pak klíčovým požadavkem. Domácí výrobci také mohou lépe přizpůsobit své produkty specifickým požadavkům AČR, například prostředím středoevropského bojiště.
Nakonec mého naříkání ještě citace z článku
Drony ve válce a armáda České republiky 2. Potřebuje Armáda ČR bojové drony?
http://www.droneweb.cz/vojenske-drony/i ... -republika
Lze konstatovat, že byl u nás dlouhodobě a hrubě zanedbáván vývoj z hlediska těžkých dronů. Tím jsme se zbavili možnosti vlastní výroby, případně i ziskového exportu této kategorie letadel. Dlouhodobě přehlížen je rovněž výrobce a exportér motor pro drony PBS (První Brněnská Strojírna Velká Bíteš). Vývoj by trval několik let, takže nám v této situaci nezbývá než nakupovat v zahraničí. V rámci celé EU není situace o mnoho lepší. Turecko považované za zaostalé, si vzalo vzor z Izraele a vyvíjí, vyrábí a hlavně exportuje víc velkých dronů než celá EU.
A citace z článku o těžkopádném zavádění dronů do AČR:
‚Bzučící komáry‘ do každé jednotky. Generál popisuje budoucnost dronů v české armádě
https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/dr ... 170600_gut
„Rozhýbat“ armádu v tomto směru pomáhá i spolek Skupina D. Jde o společný projekt vojáků a civilistů, skrze který jednak vybírají peníze na takzvané FPV drony pro ukrajinskou armádu a jednak se snaží přinést dronové know-how do té české.
To, že vojáci napříč armádou ještě nemají k dispozici malé „spotřební“ drony, které jsou jinak v civilním sektoru snadno dostupné, je podle Hyťhy mezera, kterou je potřeba co nejdříve zalepit.
„Součástí toho poznání, co se děje na Ukrajině, musí být i změna v akvizičním procesu. Brutální změna. V tomto musí dojít k úplné změně myšlení. Ani ti nejlepší experti nedokážou vidět do budoucna až tak daleko, aby teď napsali specifikace na nějaký prostředek, který budeme potřebovat za tři roky. Akviziční procesy, které jsou nastavené třeba na dva až tři roky, jsou úplně mimo realitu současného prostředí,“ varuje generál Hyťha.
Jeho slova navíc potvrzují zkušenosti Skupiny D. Ta drony pro ukrajinské vojáky upravuje na základě jejich požadavků a zpětné vazby z bojiště i každé dva týdny, protože v používání bezpilotních prostředků – a taky v ochraně proti nim - se zlepšuje i ruská armáda.
(Pro přidání pište 